Dobrá zpráva

Dobrá zprava je evangelium Ježíše Krista. 

Kdo byl Ježíš?

Ježíš nebyl žádný obyčejný člověk. Bezesporu je tou nejkontroverznější osobou v historii. I dnes jenom zmínka o Něm vyvolává mnoho různých reakcí. Důvodem, proč je Ježíš tak kontroverzní postavou je to, že o sobě tvrdil, že je Božím Synem. Tím, že se prohlašoval za Božího Syna, vlastně prohlašoval, že je Bůh. To je důvod, proč ho tolik náboženských vůdců jeho doby chtělo zabít.

 V Bibli je přes 300 proroctví, která byla o Kristu vyřčena stovky let před tím, než se narodil. A všechna se naplnila přesně tak, jak byla napsána. Zde jsou jen dva příklady:

             1. Izajáš, který žil přibližně 700 let před Kristem, prorokoval, že se Ježíš narodí z    panny a že bude nazván Immanuel (Izajáš 7:14), což znamená Bůh s námi.

             2. Prorok Micheáš prorokoval také přibližně 700 let před Kristem a řekl, že Kristus se narodí v Betlémě (Micheáš 5:1).

Evangelia podle Matouše (1:18-20) a Lukáše (1:34-35) zaznamenávají, že Ježíš byl počat a zrozen z panny jménem Marie a že se narodil v Betlémě (Matouš 2:1, Lukáš 2:11). Vše, co bylo o Ježíši prorokováno se stalo přesně tak, jak to bylo napsáno stovky let předtím. A to zde máme jen dvě ukázky z více jak 300 proroctví!

Jedna věc, která vyplývá ze studia Ježíšova života je zřejmá: že byl někým výjimečným. Byl Božím Synem (Jan 1:34) a kromě naplnění řady proroctví to projevil i mnoha dalšími způsoby:

            1. Odpouštěl hříchy, což vedlo k fyzickému i duchovnímu uzdravení

            2. Uctívali ho lidé i andělé

            3. Konal zázraky jako nikdo jiný v dějinách a skrze ně ukazoval svou vládu nad mořem, větrem a přírodními živly.

Něco takového dokáže jen Bůh.

Proč přišel?

První kniha Bible, Genesis, zaznamenává, jak Bůh stvořil svět a prohlásil, že „vše bylo velmi dobré.” Stvořil člověka ke svému obrazu a dal mu schopnost rozhodovat se, žít ve vztazích, přemýšlet a dal mu vše, co potřeboval pro život v zahradě Eden. Bůh však od prvních lidí (Adama a Evy) požadoval jednu věc jako důkaz jejich lásky k Němu: že poslechnou a nebudou jíst ovoce ze stromu uprostřed zahrady. Ale Adam a Eva se rozhodli neuposlechnout a tím zhřešili. Od té chvíle můžeme vidět hřích a jeho následky po celém světě skrze nemoci, války, katastrofy a smrt.

Podle Božího zákona máme žít dokonale svaté životy. Ale hřích (porušení Božího zákona svatosti) je nám v tom překážkou a vyžaduje trest. I dnes, když se někdo dopustí zločinu, musí být podle zákona potrestán. Nebylo by spravedlivé nechat zloděje nebo vraha odejít svobodně a bez jakékoliv formy trestu. Zločinec musí zaplatit za svůj zločin. A Bůh ve Starém zákoně vyžadoval k zaplacení za hřích oběti.

Bible říká, že jsme kvůli našemu hříchu odděleni od Boha. Nemůžeme s Ním mít vztah. Provinili jsme se porušením Jeho dokonalých standardů svatosti a potřebujeme Jeho odpuštění. Dokonalý a svatý Bůh nemůže mít vztah s provinilým hříšníkem. Proto potřebujeme být ospravedlněni (stát se v Božích očích spravedlivými) a usmířeni (navázat správný vztah) s Bohem. A právě proto Ježíš přišel.

Ježíš přišel, žil dokonalý život bez hříchu a zemřel na kříži jako dokonalá oběť za tvé hříchy proto, aby ti mohly být odpuštěny a ty jsi mohl být usmířen s Bohem. Ale v hrobě nezůstal. Vstal z hrobu, a tím porazil hřích i smrt. A díky tomu je schopen nám zaručit věčný život.

Bible v evangeliu Janově 3:16 říká: „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný!“

Co tohle všechno znamená pro tebe?

Bible v Římanům 3:23 říká, že „všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy.“ Každý člověk se provinil porušením Božího zákona dokonalé svatosti tím, že zhřešil. Zaslouží si trest. Protože všichni nějakým způsobem zhřešili,znamená to, že i ty ses provinil a zasloužíš si Boží věčný trest - věčné zahynutí. Ale tou dobrou zprávou je, že Kristus dobrovolně přišel, aby vzal tvé hříchy i trest za ně na sebe, a tobě tak mohlo být odpuštěno. Ve 2. dopisu do Korintu 5:21 apoštol Pavel říká: „Toho, který hříchu nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my stali Boží spravedlností v Něm.” Ještě úžasnější je to, že o tři dny později vstal Ježíš z hrobu. Mnoho lidí Jej po Jeho vzkříšení vidělo a mluvilo s ním. Ježíš žije. Pouze Bůh mohl dosáhnout takového vítězství nad smrtí!

Bible říká, že pokud budeš činit pokání, odvrátíš se od svého života v hříchu a uvěříš v Ježíše, budeš zachráněn (spasen). Budeš zachráněn od trestu za hřích, protože ti Bůh odpustí. A potom budeš v Božích očích zcela spravedlivý.

Bible říká: „ Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že Ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.“ A také: „Každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen.“ (Římanům 10:9.13)

Ty sám jsi však plně zodpovědný za to, jakou dáš Bohu odpověď.

Někdo řekl, že pokud by naší největší potřebou byly informace, Bůh by poslal učitele. Pokud by naší největší potřebou byla technologie, Bůh by poslal vědce. Pokud by naší největší potřebou byly peníze, Bůh by poslal ekonoma. Pokud by naší největší potřebou bylo zábava, Bůh by poslal baviče. Ale naší největší potřebou je odpuštění, a tak Bůh poslal Spasitele.

Popros Boha, aby ti odpustil tvé hříchy a aby se stal Pánem tvého života. Požádat Jej o to, aby se stal tvým Pánem znamená, že chceš žít svůj další život pro NĚHO, jako projev své lásky za to, co všechno pro tebe udělal. 

Co dělat jako nový křesťan:

 ● Čti Bibli.

● Modli se k Bohu (chval Ho, děkuj Mu, vyznávej své hříchy a přimlouvej se za ostatní).

● Připoj se k obecenství věřících ve sboru, který věrně káže Bibli a zapoj se do služby ostatním.

● Řekni dalším, jak mohou poznat Krista. 

Kdo jsou baptisté?

Šestnácté a sedmnácté století byly v Anglii zlaté časy pro evangelium. V této době povstali jedni z nejupřímnějších, nejzbožnějších, nejučenějších a nejvíce vroucích křesťanů, které tento svět kdy viděl. Vždyť reformátoři 16. století byli ochotni trpět a nechat se i upálit na hranici kvůli evangeliu – Ridley, Latimer, Hooper, Cranmer a mnozí další. Z prostředí Reformované anglikánské církve vzešlo uskupení lidí, kteří se vyznačovali hlubokou oddaností Božímu slovu a vroucí touhou po čistotě učení i života jak ve svých rodinách a v církvích, tak i ve svém národě. Jejich opravdová touha žít čistý život před Bohem a uctívat Boha v souladu s Božím slovem, jim vynesla označení „puritáni“.

Většina puritánů zůstávala členy státní církve a trpělivě prosazovali reformy založené na Slovu Božím. Pak byli tací, kteří v zoufalství ustoupili od snahy reformovat státní církev, oddělili se od ní a založili Reformovanou církev. Na sklonku 17. století bylo velké množství pastorů - puritánů vyloučeno ze státní církve kvůli svému biblickému přesvědčení. Ze všech těchto hnutí se vynořili tři hlavní uskupení: presbyteriáni, kongregacionalisté a baptisté. Kongregacionalisté byli přesvědčeni, že místní církev je autonomní a nepodléhá žádné vnější autoritě, jako je stát nebo biskupové.  Drželi se názoru, že Kristus vládne své Církvi svým Slovem a svým Duchem a proto je každá místní církev způsobilá sama pod vedením Ducha svatého a v souladu s Božím slovem spravovat své záležitosti. Členové jednotlivých církví společně ustanovovali své vedoucí – pastory, starší a diákony – v souladu s pravidly uvedenými v Písmu, pod vedením Ducha svatého. Kongregacionalistické místní církve se obvykle sdružovaly do asociací s dalšími, podobně smýšlejícími sbory, aby spolupracovaly při hlásání evangelia. Asociace však v žádném případě neubíraly nic na autonomii každé místní církve.

Některé z kongregacionalistických církví došly k přesvědčení, že malé děti by neměly být křtěny. Křest přináleží jen těm lidem, kteří jsou schopni vyznat svou víru a požádají o křest na svědectví o této své víře. To byl počátek baptistických sborů. V první polovině 17. století začaly baptistické sbory v Anglii početně sílit. A tak jsou baptisté společně s presbyteriány a kongregacionalisty výsledkem velkého puritánského hnutí, které hluboce ovlivnilo duchovní život Anglie 17. století. Mnozí duchovní velikáni pochází právě z této doby. Mezi jejich jmény bychom nalezli mocného teologa Johna Owena, někdy označovaného za Kalvína Anglie, dále Richarda Baxtera – neobyčejného pastora z města Kidderminster; Johna Bunyana – autora Poutníkovy cesty, jednoho z největších duchovních děl všech dob; Matthewa Henryho, který napsal ten nejúžasnější komentář k Bibli. To je jen několik jmen z celé plejády mocných duchovních vedoucích, pastorů, kazatelů a evangelistů. Jejich odkaz hraje důležitou roli v Kristově Církvi až dodnes.

Ještě jedno důležité hnutí významně přispělo k rozvoji celosvětového baptismu – je to Evangelikální probuzení 18. století. Umrtvující vliv racionalismu vedl na počátku 18. století mnohá společenství různých vyznání k duchovnímu spánku. Duchovní probuzení, které začalo mezi anglikány, přineslo nový život a sílu také presbyteriánům, kongregacionalistům a baptistům. Dalo také vzniknout zcela nové denominaci – metodistům. Jednou z naléhavých výzev tohoto probuzení, volání: „Musíš se znovu narodit“, vedlo muže a ženy z pouhé příslušnosti k církvi do hlubokého vztahu s Bohem skrze víru v Ježíše Krista. Ve Spojených státech je toto hnutí známé pod jménem „Velké probuzení“ a jsou s ním spojena jména jako Jonathan Edwards, George Whitefield a další významní zvěstovatelé evangelia. Obě skupiny, jak metodisté tak baptisté, v Americe během 19. století rychle rostly a dnes jsou baptisté největším protestantským uskupením v USA. V dalších zemích se baptistické církve rozrostly tak, že jsou jednou z největších, ne-li největší protestantskou skupinou na světě.

Určitě by však bylo bláhové myslet si, že baptisté za dobu své existence neudělali žádné chyby. Z některých z nich se v 18. století stali Ariáni, nebo dokonce unitáři. V 19. století mnoho z amerických baptistů podporovalo otrokářství. Našli bychom je také mezi významnými liberály a modernisty 20. století. Baptisté mohou a nemusí mít pravdu ve svém pohledu na křest věřících. Ale jejich pohled na křest není tím nejdůležitějším, co je charakterizuje. Tou největší předností, kterou mají, jsou jejich puritánské a evangelikální kořeny. Touhou puritánů bylo vést život v souladu s učením Bohem inspirovaného Písma. Puritanismus byl aplikací velkých reformačních principů: jsme spaseni jedině z milosti, jedině skrze víru v Ježíše Krista, jedině v souladu s Písmem a jedině ke slávě Boží. Tato biblicky zakořeněná, na Krista soustředěná a Boha oslavující víra proměnila životy milionů lidí a činí tak i dnes.

Ruku v ruce a v úplné shodě s puritánskými kořeny jde i evangelikální důraz na důležitost nového narození, obrácení k Bohu, poznání odpuštění hříchů a jistotu věčného života. Všechno jsou to dary Boží milosti těm, kteří přicházejí k Ježíši v pokání a víře. To je podle Písma dobrá zpráva. To je obsahem poselství všech evangelikálních křesťanů. To je také víra a poselství baptistů.

Překlad Jan Suchý, www.PoutnikovaCetba.cz

Kevin Roy, Reformation Today, číslo 240 (březen/duben 2011)

Spurgeon a kontroverze „Downgrade“

           [Na konci období puritánů] se nejprve kazatelé a pak i celé církve různými způsoby začali upadat do liberalismu. V některých případech se jednalo o pád velmi rychlý; a ve všech případech to byl pád tragický. Jak kazatelé opouštěli starou puritánskou zbožnost a starou kalvinistickou nauku, jejich kázání většinou více a více postrádala vážnost, jasnost a duchovnost. Jejich projev byl stále spekulativnější a kladl důraz spíše na obecné morální učení Nového zákona, než na velké, základní pravdy Božího zjevení. Tam, kde měly znít velké pravdy evangelia, převládla přirozená teologie. Kázání stále více a více postrádala Krista. Dopady na charakter a život kazatelů a posléze i lidí v jejich sborech byly až příliš do očí bijící.

The Sword and the Trowel[1]

Číst dál: Spurgeon a kontroverze „Downgrade“

Jste zde: Úvod Materiály ke studiu Články